Všechno to začalo v roce 2002, kdy je vedení Jasněnky vyzváno společností UNEX, a.s. se sídlem v Uničově k zahájení jednání o odkoupení budovy, ve které jsme byli doposud v podnájmu. Na jednu stranu to byl pro nás překvapivý krok, ale zároveň se nám otevřela možnost investovat do postupné přestavby budovy tak, aby lépe odpovídala našim potřebám. Konečná částka za budovu i s pozemky se ustálila na hodnotě 750 000 Kč. I když jsme v té době příslušnou částkou nedisponovali, došlo nakonec k dohodě mezi oběma stranami na splátkovém kalendáři a postupně se nám podařilo částku splatit a to pouze z příspěvku sponzorů. Začínáme přemýšlet, co dál. Prostory uvnitř budovy již nestačí kapacitou, ale také svým uspořádáním. Rodí se proto plán na rozšíření objektu po obou stranách, vybourání vnitřních příček mezi menšími místnostmi a úprava vchodů do budovy. Také celé prostranství před budovou bude upraveno pro lepší přístup k budově, včetně výstavby garáže a nového zděného plotu podél cesty. Hned v následujícím roce se pouštíme do stavebních prací a většinu z nich také při značném vypětí sil zvládáme dokončit. Tato etapa si vyžádala náklady ve výši 2 miliony korun. Největší podíl na financování všech prací měli sponzoři, ale také město Uničov, které svolilo užití své dvouleté provozní dotace na investici, navíc jsme získali grant od nadace Eurotel ve výši 300 tisíc. Stavební práce provedla firma VHH Thermont, s.r.o., která byla ochotna přijmout často komplikovanou spolupráci s našimi zaměstnanci, klienty a pracovníky, kteří u nás vykonávali civilní vojenskou službu, ale také s rodiči dětí, kteří přicházeli na brigády. Ti všichni se podíleli ve velké míře na fyzické práci tak, aby došlo k co největší úspoře. Důležité také bylo, že se nám podařilo získat levně nebo zcela zdarma velké množství stavebního materiálu.

Od roku 2005 do roku 2008 postupně uskutečňujeme další stavební práce, z nichž asi nejsložitější je celková oprava fasády budovy. Na mnoha místech bylo nutno oklepat omítku až na cihly, někde na hrubou omítku v celých plochách. Na vypůjčeném lešení postupně centimetr po centimetru natahujeme novou omítku a natíráme bílou barvou. Během opravy fasády se natírají všechna okna a topení. Konečně se můžeme také vrhnout na chodníky kolem budovy a úpravu travnatých ploch. Mezi námi a vedlejší školkou je vybudován nový zděný plot a okolo celé zahrady pak drátěný plot. Je úplně dokončena garáž. Také terasa na zahradu je zcela přebudována, neboť ta stará byla již propadlá. Pokračujeme také terénními úpravami zahrady a je postaven altánek s hrací plochou ze zámkové dlažby. Celá třetí etapa je realizována pouze svépomocí, to znamená, že práce provádějí pouze zaměstnanci stacionáře a jejich příbuzní, pomáhají starší klienti a také jejich rodiče. Financování je zajišťováno pouze z darů sponzorů.

Hned v následujícím roce, tedy v roce 2009 začínáme uskutečňovat doposud poslední zamýšlený projekt a tím je výstavba dětského hřiště. Nejedná se však o hřiště ledajaké, ale takové, které by kromě zábavy splňovalo také funkci fyzioterapeutickou. Tak vzniká projekt, který se úspěšně uchází o příspěvek ze sbírky Pomozte dětem!, kterou pořádá Nadace rozvoje občanské společnosti a Česká televize. Z této sbírky jsme získali 300 tisíc korun. Když se k tomu přidala sponzorská kampaň v rámci městského společenského plesu, jenž proběhl v únoru 2009 a na kterém se podařilo nashromáždit částku 450 tisíc korun, nezbývalo, než se na jaře tohoto roku pustit do realizace. Na výstavbě se opět ve velké míře podíleli zaměstnanci a nejstarší klienti stacionáře, jednak kvůli úspoře peněz, ale také proto, že se jednalo z velké části o práce, které jsme si vyzkoušeli v předcházejících stavebních etapách. Hřiště splňuje nejen bezpečnostní předpisy, ale vyhovuje také vozíčkářům a především je koncipováno tak, aby jej bylo možné využívat i k fyzioterapii.